CAMBERETE Miloše Kavického
články | rubriky | odkazy | fotoalba

Česká divočina - Mužský u Mnichova Hradiště

Téměř na jižní hranici Českého ráje se vypíná pohanská hora Mužský. Tak ji nazývá Karel Čapek a vzpomíná ji v souvislosti s Fráňou Šrámkem. Pohanská hora, kde uprostřed suché trávy se na jaře modrá fialinek klín. Hora, kde louky už nejsou loukami, ale pastvinami, a uprostřed nich se vypíná čedičový pahorek, který v dávné minulosti prorazil okolní pískovce a který je zakončený výtvorem lidských rukou, památným pylonem. I o něm by se mohlo dlouho hovořit, ale my zde hledáme divočinu. Takovou, jakou nám zanechaly předchozí generace lidského rodu.


mužský

Plochy pastvin pod vrcholem Mužského nepropadly v minulých letech intenzivní zemědělské výrobě a zůstaly pastvinami se vším všudy. S mateřídouškou i nízkými travami, s dobromyslí obecnou i s pcháči a bodláky, s řebříčkem a rozrazily i s ostrůvky violek vonných, jak píše báseň.

Na několika místech je bohatá populace pupavy bezlodyžné, vytrvalé byliny s lodyhou velmi zkrácenou a s jediným velkým úborem. Listy v přízemní růžici jsou peřenoklané, nestejně ostnitě zubaté. Úbory mívají i přes 15 cm v průměru, vnější listeny listovité a ty vnitřní čárkovité, svrchu stříbrolesklé, na rubu žlutavé, při oslunění hvězdicovitě rozložené, za vlhka sbalené. Jak rádi jsme jako děti jídávali dužinu těch úborů. Na podzim se trubkovité květy změnily na chmýrnatě péřovité nažky a vítr je rozvíval do okolí. Spolu s ní tu roste i její příbuzná pupava obecná, což je asi 50 cm vysoká bylina s polokulovitými, slámově žlutými úbory. Možná, že je jí více než její bezlodyžné příbuzné. A mezi nimi a všude jinde z trávy vykukují růžově purpurové úbory chrpy luční. Je jich tu mnoho, mnoho a posilují dojem ze zdejších pastvin a luk. Při zemi se krčí rozrazil rezekvítek se sytě modrými květy, soustředěnými v květních hroznech. Také mnoho bílých okolíků miříkovitých, hlavně však divoké mrkve, která má uprostřed bílého okolíku květů jediný, zato výrazný, květ fialový.

Na místech nezarostlých trávou se krčí mateřídouška obecná. Nízké, drobné, vytrvalé byliny, často se zdřevnatělými lodyhami, plazivými, někdy až půl metru dlouhými a kořenujícími. Naproti tomu jsou květonosné lodyhy vystoupavé, hustě olistěné a odstále chlupaté. Na vrchu takové lodyhy je hlávkovité květenství a v něm fialové květy. Mateřídouška je léčivá rostlina, ale pomáhá i mnoha živočišným druhům. V její blízkosti vznikají často nízká mraveniště nevelkých mravenců rodu Myrmica, většinou typických pro podobná stanoviště, jako jsou zdejší pastviny.

A do květů mateřídoušky klade svá vajíčka samička modráska černoskvrnného. Jak to souvisí s těmi mravenci? Když se z vajíčka vylíhne housenka, setrvá v květu jen pár dní. Pak se stále drobná housenka spustí na zem a láká svým pachem, který připomíná pach mravenčích larev. Najde-li mravenec takovou falešnou larvu, odnese ji do mraveniště. Tam housenka získá nejen ochranu před svými predátory, ale hlavně kvalitní potravu – sama se promění v dravce požírajícího larvy a kukly mravenců. Více takových larev dokáže i zničit takové mraveniště. Ještě, že těch mravenišť je tady dost. Většinou se to však nestane a housenky dokončí v mraveništi zdárně svůj vývoj a zakuklí se. Když se ovšem motýl líhne z kukly, musí spěchat, aby ho útočící mravenci nezlikvidovali.

Byla by to škoda. Proč? Inu, modrásek černoskvrnný patří mezi velmi ohrožené druhy motýlů naší přírody. Ještě v padesátých letech jich bylo dost a dost, ale postupné scelování pozemků, chemizace zemědělství a v poslední době jednotvárné plodiny našich polí i luk přivedly tohoto modráska na okraj vyhubení. Zůstal jen na několika místech a Mužský je jedním z nich. Bylo by určitě škoda, kdyby tento motýlí krasavec z naší přírody vymizel.

Jiným takovým vzácným druhem, který se tu dosud vyskytuje, je chocholouš obecný. Kdysi hojný pták, dnes vzácně hnízdí na podobných úhorech, jako je zdejší krajina. Snad k tomu přispívá i nevelká vzdálenost lidských sídel, kde hlavně v zimě hledává potravu. Tichým naříkavým hlasem v pomalém houpavém letu připomíná zjednodušený zpěv skřivana, s nímž je skutečně blízce příbuzný.

Z čedičového vrcholu Mužského to zase není tak daleko k pískovcovým skalám Drábských světniček či Příhraz. Ještě před okrajem lesa se vyskytují písčité polohy, jež bývají domovem mravkolva běžného. Samička mravkolva klade svá vajíčka do otevřené písčité půdy a vylíhlé larvy si v ní vyhrabávají trychtýřovité jamky – pasti a zahrabány na dně čekají na svou kořist. Hlavně na mravence.

Vzácně se zde vyskytne i bradavičník zelený, šest až sedm milimetrů dlouhý brouk, kovově zelený s odstálými černými chloupky, jehož štít i krovky jsou oranžově obroubeny. Jeho tělo není příliš sklerotizované a jsou pro něho typické vychlípitelné váčky, umístěné pod předními nohami a po stranách zadečkových článků. Obsahují žlázy, které produkují sexuální lákadla, feromony, jimiž lákají své partnery. Larvy i dospělci se živí drobnými živočichy, dospělci také pylem z květů.

V místech, kde se začíná zvedat čedičový kužel Mužského, je jeho základna obroubena šípkovými růžemi. Krásně kvetou a krásně voní, tak, jak to šípkové růže umí. Lákají tím mnohý hmyz a mezi ním i zářivě zelené zlatohlávky zlaté, patřící do čeledi vrubounovitých. Larvy tohoto zlatohlávka žijí v půdě, ale také ve starých pařezech, v kompostu i v mraveništích mravence lesního, kterých je při okraji lesa opravdu dostatek. Brouci se živí pylem, nektarem i zralými plody, larvy zpráchnivělou dřevěnou drtí a odumřelými kořeny rostlin. Často navštěvují šípkové růže i žlabatky růžové. Tyto drobné vosičky napadají růžové květy, kladouce zde svá vajíčka. Místo šípku se však vytvoří »chlupatá« hálka. Z mnoha komůrkových hálek se později líhnou samičky žlabatek (zhruba na sto samiček jeden sameček), ale také mnoho drobných parazitických vosiček, které se vyvinuly jako parazitoidi v larvách žlabatek.

Život je krásně složitý a divočina trvá. I na takových prastarých kulturních, člověkem ovlivněných místech, jako je pohanská hora Mužský.

Václav ZIEGLER

link
























30.09.2013 | Autor: Václav ZIEGLER | stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:


přidat komentář
<< úvod
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se