CAMBERETE Miloše Kavického
články | rubriky | odkazy | fotoalba

Česká divočina – od Boskovic po Chlumy

VĚDA - PŘÍRODA
Nejkrásnější a nejúrodnější část Malé Hané s lány pšenice, ječmene, s množstvím švestek a třešní, s kvetoucími trnkami, s drobnými lesíky, studánkami, teplými stráněmi i vlhkými místy a s požehnáním Boskovického hradu, který na tu nádheru shlíží z vysoké skály. Tady probíhá jeden velký zemský zlom, boskovická brázda, ve které se v mladších prvohorách usazovalo černé uhlí a později sladkovodní vápence se zkamenělinami dávných obojživelníků a ryb a jílovité břidlice plné úlomků větviček prastarých stromů a otisků prapodivných hmyzích zástupců.
- - -

Za mnoho milionů let potom, asi tak před 100 miliony lety, se zde vytvořily sladkovodní laguny a rostlinstvo, které kolem nich rostlo, zanechalo v jejich jílech otisky svých listů, a dokonce se zde vytvořily menší slojky hnědého uhlí. Pak vše překrylo křídové moře a usadilo zde pískovce a slepence s množstvím zkamenělin mlžů, amonitů a červů.

V třetihorách sem dosáhlo moře z jihu a ve vápnitých jílech a jílovitých vápencích zanechalo zbytky bohaté mořské zvířeny, ne nepodobné té dnešní. Vápnité usazeniny třetihorního moře daly spolu se sprašemi kraji úrodnou půdu, kterou člověk od pradávna pečlivě využíval a zneužíval. Ano, tudy měla jít první dálnice naším územím, německá dálnice. Díky tomu a otrocké práci válečných i politických vězňů na stavbě, byla objevena mnohá naleziště prvohorních rostlin a živočichů.

Ale nejen to. Na výšinách i v údolích kypěl vždycky bohatý život divoké přírody, který pro namáhavou práci nemohli zdejší lidé ani pořádně vnímat. Na jižní straně jsou to Chlumy, Velký a Malý. Pozůstatky křídového moře, pískovce s vápnitým tmelem, které byly těženy, a tak vydaly svá svědectví o dávných časech. Vápnité půdy na nich však hostí mnoho pozoruhodnosti zdejší divočiny. V lesních porostech Chlumů rozkvétá plamének přímý, vzácná vytrvalá vysoká bylina, charakterizující vápnité půdy. A spolu s plaménkem rozkvétá i vzácná orchidej okrotice bílá. I to je vytrvalá bylina, někdy i přes půl metru vysoká, štíhlé lodyhy, dole šupinaté a až nahoru listnaté. Listy jsou podlouhle vejčité a lysé. Na konci lodyhy bývají v řídkém klasu žlutavě bílé květy.

Stejně jako plamének roste roztroušeně ve zdejším listnatém lesu. Temeno Chlumu nese rozhlednu. Je z ní krásný výhled do kraje. A co více. Temeno Chlumu je lysé. Na zdejší louce – pastvině s krátkou a místy i vysokou trávou rostou na jaře prvosenky jarní a později, v plném jaru, zvonky, hadince, šalvěje, čertkusy, černýše, kozí brady a mnohé miříkovité rostliny (mrkev lesní, kerblík lesní či bedrník obecný), které svými okolíky bílých květů září do dálky. Temeno je však vroubeno lemem šípků, trnek i planých třešní či jabloní. Ideální místo pro mnohý hmyz. Vždyť zde žijí i dva druhy otakárků – fenyklový a ovocný. Ten fenyklový je zde hojnější. Za teplého počasí vylétá první pokolení otakárků už v dubnu, druhé pak v červenci a v srpnu.

Je to velký motýl, dobrý a vytrvalý letec s rozpětím křídel až osm centimetrů. Rád sedá na květy a saje nektar. Samička klade vajíčka po jednom na miříkovité rostliny, nejčastěji na mrkev lesní či bedrník, z nich se pak líhne malá černá housenka. Když housenka patřičně vyroste, je světle zelená s příčnými černými proužky a jasně červenými skvrnami. Kukly z druhé poloviny roku přezimují. Otakárek ovocný je zde vzácnější, ale žije tu též. Je trochu menší než ten fenyklový a navíc nemá na zadních křídlech řadu modrých skvrn. Zato má ale také jarní a letní pokolení. Samička klade vajíčka především na trnky či třešně a housenky se líhnou za deset dní. Housenka je zelenavá se žlutým proužkem na hřbetě, odkud se táhnou šikmé, příčné žluté proužky na boky. Kuklí se hlavou vzhůru a upevní se smyčkou z vlákna kolem hrbolaté kukly.

Kromě otakárků zde lítá mnoho dalších motýlů – okáči, ohniváčci, modrásci, vřetenušky, babočky. Také dnes již vzácný bělásek ovocný. Právě tady hledá jeho samička vhodný strom, nejspíše planou jabloň, aby na líc jejich listů nakladla vajíčka. Housenky žijí od září, pak se zapřádají do listů a přezimují. Brzy z jara si vytvoří větší hnízdo kolem pupenů, které ožírají. Kuklí se koncem května na kmenech stromů a v červnu a červenci se líhne nová generace. Na bílých okoličnatých květenstvích se pase i jiný hmyz. Kovaříci, drobní tesaříci, pestřenky a další a další. V tlejících pařezech listnatých stromů se v červnu líhnou nosorožíci kapucínci, jeden z našich velkých a nápadných brouků. Vždyť dosahuje délky až čtyřech centimetrů. S brouky se nejčastěji setkáme v časném večeru, kdy v lese a jeho okolí přeletují.

Často se ozve velmi zvučný jásavý zpěv s dlouhou strofou s náhlým přeskokem o tóninu výše. To se ozývá pěnice černohlavá, naše nejhojnější pěnice. Většina populace je tažná, ale někteří samci zde zůstávají i přes zimu. Pozdě v létě sbírají bobule černého bezu. Nesetkáme se s ní jenom na Chlumech, ale třeba i v Boskovicích.

I Boskovice mají jednu velkou zvláštnost. V bývalém hliníku, kde se těžila hlína pro místní cihelnu, který byl po skončení těžby ponechán svému vlastnímu osudu a kde dnes stojí supermarket, bývaly hojné nálety tzv. pionýrských dřevin, hlavně vrb, bříz, osik i borovice lesní. V jedné části na dně lomu se udržovalo mělké jezírko, které často ani přes léto nevysychalo a rostly v něm některé mokřadní rostliny jako žabník jitrocelový, přeslička bahenní, kyprej vrbice, orobinec několik druhů ostřic a sítin, a i suchopýr širolistý. O kousek dál roste i orchidej prstnatec pleťový či vzácná zeměžluč spanilá, ale co je nejpřekvapivější, že také přeslička různobarvá. V Čechách i na Moravě je to vzácný druh, dokonce je zařazen mezi kriticky ohrožené. Její lodyhy jsou slabé, pouze do 30 cm vysoké, jednoduché, s pěti až osmi žebry a pochvy pod zuby mají černou pásku. Co jí nejvíce vadí, je zarůstání jinými bylinami i dřevinami. I přes stavbu supermarketu dalo toto naleziště základ několika dalším populacím všech těchto vzácných rostlin v okolí Boskovic, které zde snad ještě několik let zde vydrží. Jsou to opravdu vzácné byliny.

Jiným takovým vzácným živočichem je na Boskovicku žijící hmyzožravec rejsec černý. Kdysi považován za vzácného živočicha, dnes se dá říci, že v některých oblastech je stejně četný jako jeho běžný příbuzný – rejsec vodní. Také se mu velmi podobá, je však menší. Dává přednost bažinatým a podmáčeným terénům a ten zde v bývalém hliníku byl. Žije zde i podle regulovaných vodotečí, potoků i stružek.

Vydáme se z Boskovic na Chlumy. Jde to po silnici i mezi poli či po nich, jsou-li už sklizená. Na počátku července tu rostly a kvetly červené máky vlčí i krásné modré chrpy, dnes již jen při kraji pole, kam žací lišta kombajnu nedosáhla. A od Jabloňan vzhůru na Chlumy. Kolem naleziště prvohorního hmyzu, ryb a obojživelníků. Kdysi tu stála stará brněnská tramvaj. Nyní zde stojí nová. Jak dlouho vydrží a bude svědčit o úsilí paleontologů odkrýt kus dávné historie naší vlasti. Kousek dál je v lese ukryta studánka s dobrou vodou. Neškodí se jí napít. Hospoda s výbornou černohorskou desítkou je ještě daleko.

Václav ZIEGLER



link























04.03.2014 | Autor: Václav ZIEGLER | stálý odkaz

<< úvod
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se