CAMBERETE Miloše Kavického
články | rubriky | odkazy | fotoalba

Kořeněná vůně Vánoc.

Vánoce jsou pro mne aromaterapií. Rok co rok se nemůžu dočkat, až to u nás doma zavoní… Jak? No přece vánočně. Těším se na vůni pomeranče a vanilky, na krásnou vůni linoucí se z kuchyně. Vůni, která zaleze do všech koutů a která tam na dlouho zalezlá i zůstane. Toto aroma ve mně nastartuje tu pravou vánoční náladu, těšení se a pohodu. Jsem ráda, že to letos u nás zase tak hezky voní.
vanoce


Když jsem pro vás připravovala tento článek o vůních z kuchyně, dost mne překvapilo, kolik vánočních bylinek a různých ingrediencí neodmyslitelně k Vánocům patří (anýz, skořice, vanilka, kakao,kokos, badyán, hřebíček, zázvor, estragon, máta, tymián, nové koření, muškátový oříšek a květ, kardamom, šafrán, korianddr, bazalka, bobkový list, šalvěj, oregano, mandle či med), snad se mi pro vás podařilo vybrat ty nejoblíbenější vůně. Vůně, které vám snad krom Vánoc připomenou i váš domov.

Anýzové pokušení
Znali jej již ve starověku, již tehdy milovali kandovaný anýz. Ve starém Římě jej používali jako přísadu do koláčů, likérů a aperitivů, připravovali z něj velmi oblíbené cukroví. Jedná se o jednoletou půl metru vysokou rostlinu (bedrník) podobnou kmínu, přičemž chutí připomíná zase lékořici. Původně pochází ze Středozemí a Středního východu, ale dnes se pěstuje i v Rusku, Španělsku, Indii, Egyptě a Mexiku.

Anýz se svou specifickou vůní a chutí je skvělým kořením do jablečných koláčů, různého pečiva, vánočního cukroví, nakládané řepy, do kompotů, do červeného zelí a v kombinaci s mandlemi vskutku nemá chybu. V Indii a Číně jej užívají i do masitých pokrmů. Anýz kromě výborné chuti a nádherné vůně má i léčivé účinky: vyrábějí se z něj sirupy a bonbony proti kašli, užívá se proti zvracení, má povzbudivé účinky, podporuje tvorbu mléka, chuť k jídlu a je jej vhodné užívat při bolestech břicha. Dále pozitivně působí proti nadýmání, omezuje rozvoj škodlivých baktérií, má proti plísňový efekt, podporuje činnost žláz, tlumí křeče, pomáhá léčit nemoci dýchacích cest a je dokonce mírným afrodiziakem. Žvýkání semen anýzu zabraňuje nepříjemnému zápachu z úst. Při zevním použití skvěle hojí rány a vředy.

Kupujte jej raději méně a častěji, protože velmi rychle ztrácí svou chuť. Pokud chcete aroma i chuť ještě více zvýraznit, zkuste semena opražit na sucho. Pozor! Je neodolatelnou myší pochoutkou.

Hřebíček - lék na bolest zubů
Hřebíček je ve skutečnosti sušené poupě z hřebíčkovce vonného. Přišel k nám z Moluckých ostrovů. Do Evropy se dostal díky arabským obchodníkům. V roce 1629 na jeho dovoz mělo monopol Nizozemí. V roce 1769 se podařilo francouzskému guvernérovi Mauriciusu, propašovat semena v dutých podrážkách, čímž si Francie založila vlastní plantáže na ostrově Réunion. Má charakteristickou nasládle - pálivou chuť a podmanivou vůni. Užívá se nejčastěji k ochucování kompotů (hrušky), skopového, vepřového masa a je součástí různých aromatických směsí, zvěřiny, cukroví, polévky, zelí, ovocné dezerty a co se bez něj neobejde je svařeného vína.

Hřebíček má generacemi ověřené léčivé účinky. Již dávno je známo, že dodává energii, napomáhá při hubnutí,čistí tělo, detoxikuje, má antiseptický účinek, odstraňuje únavu, zmírňuje křeče, snižuje nadýmání, povzbuzuje srdce a krevní oběh, uklidňuje, má spasmolytické účinky, zahřívá a dovede uvést do sladkého roztoužení.

Víte, jak rozeznáte kvalitní hřebíček od nekvalitního? Celkem jednoduše - kvalitní hřebíček plave hlavičkou nahoru a stonkem dolů, kdežto nekvalitní plave vodorovně. Kvalitní hřebíček má tmavě hnědou barvu, černé zbarvení nezvěstí nic dobrého.

Skořice

Prastaré tropické koření pocházející ze stále zeleného mohutného tropického stromu - skořicovníku – Cinnomonu, vysokého šest až deset metrů. První úroda se sklízí ze dva až tři roky starého stromu, přičemž se sbírají plody (takzvané kassiové květy) a kůra, která se dále dva dny suší na přímém slunci. Kůra se sušením sroluje do takzvané dvojtrubky. Skořici znali již před více než čtyřmi tisíci lety v Číně, poté se dostala do Indonésie.

Dříve byla velmi vzácná a vedly se o ni velké boje. Známe dva druhy skořicovníku: čínský a cejlonský. Cejlonský je mnohem kvalitnější, ale Evropané se do šestnáctého století museli spokojit s čínskou skořicí. V roce 1580 dobyli Portugalci Cejlon a od roku 1632 na Cejlonu sídlili Nizozemci, kteří tak na cejlonskou skořici získali monopol. V Českých zemích byla známá již v patnáctém století.

Dnes se pěstuje v Asii, Indonésii, na Seychelách, Madagaskaru, v Brazílii. Užívá se do mnoha druhů cukroví a kořenících směsí. I skořice je velice léčivá. Je velmi silným desinfekčním prostředkem, zlepšuje trávení a chuť k jídlu, odstraňuje nadýmání, působí proti průjmu, zlepšuje látkovou výměnu, podporuje krevní oběh, snižuje vysoký tlak, zastavuje krvácení z nosu a silnou menstruaci, štěpí tuky a tím zlepšuje metabolismus tuků a cukrů, zahřívá a stimuluje trávicí trakt, uklidňuje koliky, průjmy, pomáhá v regeneraci po úrazech a těžkých onemocněních. Zevně má antirevmatický účinek. Také má antibiotické účinky, ničí baktérie, je výborným prostředkem proti nachlazení, kašli a chřipce. Jen těhotné ženy by se mu měly vyhýbat, může u nich vyvolat potrat. Z listů, květů a větví skořicovníku se vyrábí olej. Skořice se dále využívá ve voňavkářství, farmacii, likérnictví a kosmetice (ústní hygiena, mýdla).

Smyslná vanilka
Vanilka je ve skutečnosti sušený lusk orchideje, vanilovníku, rostoucí v Mexiku. Plody této tropické orchideje se musí sklízet dříve, než dozrají. Tato popínavá rostlina vyšplhá po stromech až do výšky patnácti metrů. Mexiko bývalo dlouho jejím výhradním dodavatelem. Jednou se tyto orchideje pokusili přenést na Jávu, kde si rychle zvykly a začaly kvést, jenomže pěstitelé potřebovali jejich plody, a tady narazili, jelikož vanilovník své květy k opýlení otvírá pouze na jeden den a opylit je mohou pouze mexické včelky medonosky a některé druhy kolibříků. Nakonec na problém přeci vyzráli a květy opylili ručně tenkým štětečkem, pak již nic nestálo v cestě dalšímu rozšíření do světa. Dnes se pěstuje i na Madagaskaru, Cejlonu, Srí Lance, Bahamách, Zanzibaru, Seychelách, Komorách, v Indickém oceánu, na Réunionu, v Indonésii a hlavně na Jávě. Tobolky vanilky do Evropy dovezli španělští dobyvatelé v šestnáctém století. Toltékové a Aztékové si jí okořeňovali nápoj z kakaových bobů.

Vanilka je dodnes druhým nejdražším kořením na světě, lidé se snažili o její syntetickou náhražku, ta však byla méně lahodná a ostřejší než přírodní vanilka, proto v České republice v polovině dvacátého století vyvinuli a pěstovali levnější náhražku, derivát ethylvanilin.

Vanilka se užívá do moučníků, nápojů, polev, krémů, likérů, těst. Užívá se v kosmetice, v parfumérii a je silným afrodiziakem. Jejím největším odběratelem je Pepsi Cola a Coca - cola.

Kakao
Plody kakaovníku jsou dnes vývozním artiklem mnoha rozvojových zemí. Roste pouze v úzkém geografickém pásmu, zóně deseti stupňů na sever a deseti stupňů na jih od rovníku, přičemž sedmdesát procent dnešních plantáží je v Africe. Kakao pochází z největší pravděpodobností z Jižní Ameriky, kde roste v povodí řek Amazonky a Orinoco, kde jej znali již Mayské starověké civilizace. Toltékové a Aztékové si z kakaa v ještě v předkolumbovské době připravovali lahodný kořeněný nápoj. Král tehdy denně vypil na padesát šálků této do pěny vyšlehané tekutiny a jeho dvůr zvládl zkonzumovat dokonce dalších dva tisíce šálků za den.

Kakao do Evropy dovezli v šestnáctém století Španělé, rychle se zde zabydlelo a rozšířilo do dalších zemí. Jméno získalo až v osmnáctém století, díky Carlu Linné, který jej pojmenoval Theobromem Cacao, neboli potrava bohů.

Kakao je výtečným nápojem, užívá se do moučníků, krémů, likérů, polev, těst, je hojně využíván v kosmetickém a voňavkářském průmyslu, je afrodiziakem, ale hlavně se z kakaa vyrábí lahodná a zbožňovaná čokoláda.

Sladký polibek z tropů

Plod palmy kokosové, jedné z vůbec nejužitečnějších palem, kokos, původně pochází nejspíše z jihovýchodní Asie. Pěstuje se v tropické oblasti na březích moře a velkých řek. Tato palma dorůstá až do třicetimetrové výšky. Kmen má husté kruhové jizvy. Na jejím vrcholku vyrůstá pětadvacet až pětatřicet listů, dlouhých až šest metrů, přičemž jeden z nich váží okolo patnácti kilogramů. Kokosovník se dožívá úctyhodného věku - až sto dvaceti let. Kokosy plodí od sedmi let věku do osmdesáti let stáří stromu. Během jednoho roku se na jedné palmě urodí na šedesát kokosů.

Palma kokosová je uznávaná za královnu palem, kromě pěstování jejich semen se využívá i v dalších oborech (guma, stavebnictví, řezbářství, soustružnictví, výroba pokrývek, košíků, knoflíků, slunečníků, materiálu na psaní, potrava zvířat a tak dále). Užívání kokosovníku je velmi hluboká, záznamy sahají do minulosti více než tři tisíce let zpět, přičemž již tisíc let před naším letopočtem jej v Indii pěstovali.

Do Evropy se dostal až v šestnáctém století. Jméno získala díky námořníkovi Magehancovi, který jej nazval coco, protože mu kokos připomínal mořskou kočku, která se španělsky řekne macoco, zkráceně coco. Samotný kokos se užívá do salátů, cukrovinek, likérů, nápojů, krémů a těst. Dále se pak využívá v kosmetice a parfumérii.

Pěticípá hvězda
Badyán je plodem stále zeleného stromu z čeledi magnóliovittých, její plod vypadá jako pěticípá hvězda. Vůně badyánu se podobná fenyklu a lékořici, jen je jemnější. Plody se sklízí těsně před uzráním v období od března do května. Pochází z jihozápadní Číny odkud se rozšířil po celé jihovýchodní Asii až do Tichomoří. Do Evropy se dostal v průběhu sedmnáctého století. Dodává charakteristickou chuť a vůni čínských a vietnamských pokrmů. Ve Vietnamu je hlavním kořením nudlové polévky pho. V české kuchyni se užívá do směsi perníkového koření, bylinné čaje, míchané nápoje, sladká jídla, sušenek, povidel a hruškového kompotu. Užívá se také do likérů.

Badyán je velmi léčivý. Vyrábějí z něj léky proti kašli, léčí koliky, osvěžuje dech, celkově zklidňuje, pokud se žvýká po jídle působí jako digestivum a působí na revmatismus. Badyán však obsahuje i velmi ceněnou látku, která účinně bojuje proti virovým onemocněním, hlavně proti chřipce. Dříve než se tyto látky začaly vyrábět synteticky, byl základním zdrojem výroby známého léku Tamiflu.

Perníkové koření
Ve skutečnosti se jedná o směs koření, nejčastěji se skládá ze skořice, hřebíčku, nového koření, badyánu, kardamomu, zázvoru, anýzu a dalšího koření. Nejčastěji se užívá v během Vánoc do vánoček, mazanců a perníků. Tato směs koření patří ke klasice českých Vánoc.

Titulní foto: www.dreamstime.com

zdroj

21.12.2007 | Autor: Adriana Dosedělová | stálý odkaz

<< úvod
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se