CAMBERETE Miloše Kavického
články | rubriky | odkazy | fotoalba

Čeština tak jak ji neznáte - POZDRAVY

"Čeština, jak ji neznáte" není kurzem českého jazyka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Je to spíše povídání a zamyšlení o češtině, jejích proměnách v závislosti na společenském životě, historii a podobně. Jednotlivé kapitoly se pozastavují u různých zvláštností a zajímavostí, které v současné češtině nalézáme.
Doufáme, že se vám tato série zastavení nad českým jazykem bude líbit. Přivítáme samozřejmě vaše názory a připomínky.


Skoro každý den zaváhám při psaní pracovního e-mailu, a to hned na jeho začátku. Někoho, s kým dlouhodobě spolupracuju, se zdráhám oslovit „vážená paní/vážený pane XY". Oslovení „milá paní/milý pane XY" je zase příliš osobní. V těchto případech proto zvolím zlatou střední cestu, tedy v mluveném projevu osvědčené „dobrý den". Problémům ale není konec, protože s čím jsem si elegantně poradila na začátku, vrátí se mi obloukem na konci. Začít e-mail pozdravem „dobrý den" a ukončit ho slovy „hezký den" nepůsobí úplně nejlépe.
Přitom i pozdrav v e-mailu dokáže příjemce navnadit k další komunikaci, anebo ho od ní v tom nejhorším případě odradit. Samozřejmě že daleko více to platí v komunikaci tváří v tvář, kdy je vyřčený pozdrav prvním kontaktem (doprovází ho většinou úsměv, podání ruky nebo polibek). Dobrý den přejeme všeobecně lidem, které příliš neznáme, a těm, ke kterým máme úctu, přátele zdravíme různě.
Asi nejčastěji si říkáme „ahoj" a tento pozdrav si uzpůsobujeme podle svého momentálního naladění či založení, aby nám šel pěkně do pusy. Vznikají tak roztodivné podoby jako „ahojda", zdrobnělé „ahojky" či slovensky znějící „ahojtě". Slovem „ahoj" se původně zdravili námořníci, pak trampové, takže proslulé vodácké „ahój" je zcela namístě. Podle jednoho výkladu jde o zkratku latinského ad honorem Jesu, tj. k poctě Ježíšově, kterou námořníci používali ve chvílích nejvyšší nouze, kdy už jim nezbývalo nic jiného, než svůj osud svěřit do rukou Božích. Odsud se pak zkratka rozšířila jako pozdrav. Jiný výklad spatřuje původ v anglickém slově „a hoy" označujícím loďku, která se vypravovala z přístavu, když ke břehům připlula nová loď. Její posádka pak nadšeně hlásila, že vidí a hoy.
Čas od času se dá zaslechnout i zavolání „zdar" či „zdarec", ale sokolské „nazdar", od kterého jsou oba výrazy zřejmě odvozeny, už spíš zaslechneme jen s ironickým úšklebkem - jako povzdechnutí „no nazdar". Hojně rozšířený pozdrav „čau" se u nás prý uchytil díky italské filmové vlně. V současnosti se opět porůznu vylepšuje, např. „čautě", „čauky", „čaues" apod., a zdá se, že z něj vychází i pozdrav „čágo belo". Ten byl až nepříjemně populární v 90. letech, dnes už po něm neštěkne ani pes - aspoň v to doufám. Na popularitě poslední dobou získává německé „čus" anebo při loučení poněkud infantilní „pa", pro jistotu několikrát zopakované. Kromě posledního jmenovaného se dají všechny pozdravy použít jak při shledání, tak při loučení.
V neoficiálním mluveném projevu je tedy výběr pozdravů při loučení pestrý, ale ani oficiální rozloučení nedělá v řeči velké potíže. Nemusíme vymýšlet žádné zatuchlé „s (přátelským) pozdravem" jako v e-mailu, a pokud popřejeme po anglicku „hezký den", stejně celkovou komunikaci uzavřeme ustáleným „na shledanou" či ležérnějším „nashle". Anebo lze specifikovat, že se s dotyčným pouze uvidíme nebo uslyšíme. Za 14 dní tedy na slyšenou.


Český Rozhlas

26.01.2009 | Autor: Tereza Filinová, Český Rozhlas | stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:


přidat komentář
<< úvod
TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se